Scarlino - toskánské fejetony - Jan Kříž Zvětšit

Pouze online

Scarlino - toskánské fejetony - Jan Kříž

Novinka

Scarlino“ je sbírka vzpomínek, krátkých povídek, postřehů a osobních zážitků autora z kouzelného, pohostinného a srdečném Toskánska.

Více informací

49,00 Kč bez DPH

  • PDF
  • EPUB
  • MOBI

Přidat na seznam přání

List

Ukázka e-knih Ukázka e-knihy ke stažení níže

Více informací

K
dyž jsem najímal byt na dovole-
nou v  Toskánsku, slyšel jsem to
jméno poprvé. Řekli mi, že je to přímo
naproti ostrovu Elba. V domě prý byd-
lí nějaký starší pán, jmenuje se Pietro,
všichni ho znají, je prezidentem spor-
tovního klubu. Budu-li potřebovat,
mohu se na něj kdykoliv obrátit, je
ochotný a rád pomůže.
Do Scarlina jsem přijel poprvé 12. květ-
na, bylo už pěkně teplo, přes 20  °C,
sluníčko hřálo a měl jsem hned pocit,
že se mi tu bude líbit. Scarlino je malá,
velmi malebná, starobylá toskánská
5vesnička. Leží na bočním hřbetu Mon-
te Almy, vtěstnaná mezi zříceninu hra-
du na hořejším konci a starý klášter na
konci dolním. Obě stavby pocházejí
z  desátého století. Vesnice je dlouhá
asi kilometr, ale široká sotva 100 met-
rů. Domečky se na sebe lepí tak těsně,
až vzbuzují dojem, jako by se ty spod-
ní držely pevně těch nad nimi ze stra-
chu, aby nesklouzly a  nespadly dolů
do údolí. Je odtud nádherný výhled na
jednu stranu na Follonický záliv s ost-
rovem Elbou a siluetou Korsiky na ob-
zoru, na druhé straně pak do překrás-
né toskánské krajiny, plné olivových
hájů se zalesněnými kopečky v pozadí.
Touto dvojicí krajinných panoramat se
však nelze kochat současně. Od  moř-
ské vyhlídky u  baru „Tentation“ se
musíš „ponořit“ do vsi, přejít Piazzu
Garibaldi, protáhnout se uzoučkými
uličkami, a  najednou se octneš „na
balkoně“ s  výhledem do vnitrozemí.
Všechny uličky jsou úzké a příkré, více
schody než uličky. Zmiňovaná Piazza
Garibaldi je středem vsi a pyšní se po-
mníkem generála. Je to místo schůzek
a říka se tam „pod Pepíkem“.
Přijel jsem asi v jedenáct, odhodil tašku
na postel a vyšel co nejrychleji zase ven.
Pod Pepíkem ke mně přistoupil nějaký
pán. „Vy jste asi ten nový host v bytě
Anny Monsorno?“ „Ano, a vy jste Piet-
6ro?“ „Ano, co děláte teď?“ „Nic určité-
ho, snad bych si dal nějaký aperitivek
a  pak si někde něco snědl.“ Aperitiv
jsme si dali v Tentation, kdežto na jídlo
mne vzal k  „Balbovi“. Ristorante Bal-
bo je na konci vísky, s terasou a hlavně
vynikající kuchyní. V průvodci Miche-
linu byl uveden již přes čtyřicet let jako
nejlepší restaurace v Maremmě, jak se
tato oblast nazývá.
Pietro chodíval pomáhat, to jest plnit
lahve s vínem, zametat před vchodem
a tak podobně, za to patřil k personá-
lu a mohl s nimi jíst. Výborně a levně.
Představil mne Balbovi a  jeho rodi-
ně, ukázal mi, odkud kam se zametá
a odešel plnit víno. Zametl jsem, podí-
val se za Pietrem do sklepa, naučit se
plnit víno. Balbo mne pozval na oběd,
povídali jsme si a od té doby jsem pra-
coval a jedl s nimi. Abych byl přesný,
pozvali mne nejen na oběd, přijali mne
vlastně do rodiny.
V  restauraci bylo práce až nad hlavu:
uklízet zahradu, zametat listí, ořezávat
stromy, stříhat živý plot, občas umýt
zahradní nábytek nebo auta. Pomáhal
jsem, co se dalo. Také jsem jezdil s Bal-
bem do Castelliny v Chianti, odkud vo-
zil víno. Olej jsme měli ze Sabinských
vrchů poblíž Říma. I tam jsem poznal
výborné a  schopné lidi. Vysvětlili mi,
7jak se lisuje olej a  co je přitom důle-
žité. Balbo tvrdil, že to je nejlepší olej
v  Italii; byl ochoten zaplatit za dobrý
olej cokoliv. „Není-li olej vynikající, jak
může být vynikající restaurace?“ pro-
hlašoval.
Balbova rodina mi říkala Giovanni,
někteří Scarlinesi nechtěli být neuctiví
a oslovovali mne proto „ingeniere“. Ří-
kal jsem jim: „Klidně mi tykejte. Nepři-
jel jsem do Scarlina jako inženýr, přijel
jsem jako Giovanni. A kromě toho jsem
viděl pracovat vaše inženýry, takže pro
mne je to teď urážka“. A tak si zvykli
na Giovanniho.
Balbův bratr Enio měl prádelnu, což
znamenalo, že měl vlastní prádlo, kte-
ré pronajímal hotelům a  restauracím
v okolí, špinavé zase sbíral, pral a vy-
měňoval za čisté. Jezdil daleko, měl
zákazníky nejen v  okolí Scarlina, ale
až u Sieny a za St. Gimmignanem. Aby
byly jízdy příjemnější, bral s sebou přá-
tele. Jednou vzal také mne, rozuměli
jsme si okamžitě, nejen v práci a v jídle,
ale také jinak. Enio znal stovky vtipů,
samozřejmě toskánských, které mi vy-
kládal. Ze začátku jsem jim nerozuměl,
tak mi je Enio vysvětloval. Smáli jsme
se dvakrát. Pak jsem mu vykládal já ty
české, švýcarské a  německé, těm zase
nerozuměl Enio, tak jsem mu je vy-
8světloval já, Enio opravoval mou ital-
štinu a my (přitom) jsme se mohli oba
potrhat smíchy. Pak mi vyprávěl Enio,
jak ve svých třech letech poprvé řídil
otcovo nákladní auto. Ujel asi tři me-
try, dál to nešlo, byla tam zeď. A pak,
jak ve čtrnácti vozil horníky do Gavo-
rana na noční směnu, s ústním povole-
ním svého otce, který se domníval, že
to povoluje staršímu Balbovi.
A  tak nám s  Eniem ubíhaly báječné
dny, nikdy jsem se neměl tak výborně.
I když jsme se vraceli někdy až po půl-
noci a unavení k smrti.

Recenze

Žádný názor zákazník pro tuto chvíli.

Napsat recenzi

Scarlino - toskánské fejetony - Jan Kříž

Scarlino - toskánské fejetony - Jan Kříž

Scarlino“ je sbírka vzpomínek, krátkých povídek, postřehů a osobních zážitků autora z kouzelného, pohostinného a srdečném Toskánska.

30 dalších produktů ve stejné kategorii:

Ke stažení